Sbírky Národního technického muzea (NTM) jsou od středy bohatší o několik předmětů, které ještě nedávno sloužily Správě železnic v drážním provozu. Smlouvu o předání podepsali šéfové obou organizací Karel Ksandr (NTM) a Jiří Svoboda (SŽ) v jídelním voze dvorního vlaku Františka Josefa I. v dopravní hale muzea.
Do sbírek NTM přibyly součásti staničních zabezpečovacích zařízení z pražského Masarykova nádraží, Moravských Budějovic a Trhového Štěpánova. Muzeum získalo i mechanická návěstidla z Krupé a Moravských Budějovic, vodní jeřáb ze stanice Kladno nebo bubnové nosiče pro traťové jízdní řády z Blatné. Nechybí ani součásti ručně ovládaných závor z Úštěku a přejezdu nedaleko Moravských Budějovic.
Hodnota převáděného majetku dosahuje téměř dva miliony korun.
K čemu sloužil vodní jeřáb?
Vodní jeřáb je speciální zařízení železniční stanice, které slouží k rychlému doplňování vody do tendrů parních lokomotiv. Parní lokomotiva potřebuje ke svému provozu přibližně sedmkrát více vody než uhlí, proto bylo třeba vodu relativně často doplňovat. Velké rychlíkové lokomotivy ČSD měly tendry s kapacitou až 35 m³, a ty bylo třeba doplnit během několika minut čekání ve stanici. Proto má vodní jeřáb potrubí o relativně velkém průměru (cca 20 cm) a tomu dimenzovaný přívod vody.
Vodní jeřáby byly v období parní trakce součástí vybavení všech větších stanic. Řada vodních jeřábů stála obvykle na koncích nástupišť, aby lokomotiva mohla dobírat vodu při zastavení vlaku. Mnoho železničních stanic mělo vlastní vodárny pro zajištění dostatečného množství vody, později bývaly vodní jeřáby připojovány v některých případech i na veřejnou vodovodní síť.
Dnes, po zrušení parní trakce, jsou vodní jeřáby většinou buď demontované nebo nefunkční. Využívají se pouze někdy při nostalgických jízdách.
