Tento výlet samozřejmě nemusíte aboslvovat jen v zimě, je stejně krásný i v létě, nebo jiném ročním období 😉 A kam vlastně jdeme? Jdeme za zašlou slávou mlynářů na Kačáku a dnes již zaniklými a na rekreační objekty změněné mlýny. Mají stále svého ducha. V neposlední řadě se projdete krásnou přírodou.
Vyrážíme. Cesta je jasná
Po modré turistické značce přes nám. TGM, Melicharovou ulicí k rybníku Bulhar, odtud k Suchému mlýnu, Markovu mlýnu, od Markova mlýna po červené do Malých Kyšic, ke mlýnu v Poteplí, z Poteplí po žluté přes Nouzov zpět do Unhoště.
Délka trasy: 15 km
2 – Rybník Bulhar
Rybník se původně jmenoval „Velký“ a byl majetkem obce unhošťské. Ve 20. letech 19. století místní radní rozhodli rybník jako nerentabilní zrušit, místo vysušit a zřízené louky pronajímat. Za pronájem luk obec skutečně obdržela více peněz, jenže o sto let později se zde začala voda znovu objevovat. Roku 1950 byl rybník obnoven a napuštěn. Dne 10.7. 1950 v rybníce utonul bulharský státní příslušník a od té doby se rybníku jinak neřekne než „Bulhar“.
3 – Neumannova stezka
Antonín Neumann, unhošťský hostinský a radní, zamýšlel u pramene Čeperka lázně, spojené s Unhoští vycházkovou stezkou pro pěší, kterou začal budovat vlastním nákladem roku 1893. V roce 1897 zemřel a stezka, která dostala po svém zřizovateli jméno, byla dokončena nákladem města Unhoště.
4 – Kalivodův mlýn
V první polovině 18. století archivní prameny připomínají mlynáře Víta Kalivodu. V poslední čtvrtině 19. století mlýn vlastnili Josef a Marie Kopřivovi (od roku 1876). V roce 1930 mlýn zakoupila rodina Urbanova ke svému pivovaru a sloužil jako ubytovna pro pivovarské dělníky. V prvních letech německé okupace se stavení mlýna stalo svědkem schůzek členů ilegální odbojové skupiny, která byla prozrazena a její členové v roce 1941 zatčeni a odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen, kde většina z nich našla smrt.
5 – Suchý mlýn
Koncem 17. století mlýn vlastnila obec unhošťská, po roce 1870 se zde objevují Bozděchové, do jejichž rodu patřil známý dramaturg Prozatímního divadla v Praze Emanuel Bozděch (1841-1889), Ludmila Bozděchová, osobní sekretářka cestovatele Emila Holuba v Africe, první žena zaměstnaná v tehdejším Rakousku-Uhersku jako poštovní úřednice. V letech 1893-1900 zde pobývala na letním bytě Renáta Tyršová, vdova po zakladateli Sokola Dr. M. Tyršovi, se svojí matkou Kateřinou Fügnerovou.
6 – Nový mlýn
Mlýn je v archivních pramenech často veden pod jménem „Nebeský“. První doložená písemná zpráva je z roku 1636.
Zdejší údolí se stalo námětem pro národního umělce Cyrila Boudu, který zde m. j. namaloval obraz – olej na dřevě s
označením „Nový mlýn“. Od roku 1966 je mlýn užíván k rekreačním účelům, což dokládá i zahrádka, která je zřízena v
původní nádrži, ze které přepadávala voda na mlýnské kolo.
7 – Markův mlýn
Mlýn nese jméno po, v 17. století v Unhošti velmi vážené, rodině Markově. Mlýn byl původně označován „Pod Berounským brodem“ nebo „Podhorský“. Od roku 1863 ho drží členové rodiny Bočkovy. Mlelo se zde až do roku 1951.
Přírodní památka Markův mlýn Lokalita o rozloze 0,1302 ha v nadmořské výšce 320-325 m byla kladenským okresním úřadem vyhlášena 21.12. 1993 na skalce nedaleko bývalého vodního mlýna. Na většině území jsou zastoupena společenstva skalních stepí. Roste zde např.: koniklec luční český, křivatec český, sesel sivý.
8 – Červený mlýn
První dochované zprávy pochází ze 17. stol., kdy se jeho majitelem stal Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, prezident
české komory a posléze nejvyšší hofmistr. Od konce 18. stol. byl mlýn pronajímán (manželé Svaškovi, Varvažovští, Protivovi a další). Od r. 1915 zde mleli příslušníci rodiny Hošnovy. V současné době je stávajícími vlastníky užíván k rekreačním účelům.
9 – Obec Malé Kyšice
Do roku 1923 byly Malé Kyšice jednou z částí obce Horní Bezděkov. K osamostatnění obcí došlo výnosem ministerstva
vnitra č. 73611 z 10. listopadu 1923, kdy vznikly tři samostatné obce – Horní Bezděkov, Dolní Bezděkov a Malé Kyšice. V letech 1986-90 byla obec jednou z částí města Unhoště. Od r. 1990 je obec opět samostatná.
Na oslavu zrušení roboty si Malokyšičští postavili (1848) na návsi zděnou kapličku se zavěšeným zvonem, která nahradila dřevěnou, zvonici. Stavba se stala příčinou furiantského sporu dvou majetných sousedů – Matěje Šefčíka a Dominika Šímy, který spor, jakým směrem bude stát čelní strana nového božího stánku, vyhrál. Poraženého Matěje Šefčíka ještě dnes připomíná železný kříž, zasazený do zděného podstavce před vchodem do kapličky a otočený čelní stranou ke stavení, ve kterém žil. Do podstavce je vezděná železná deska s nápisem: „Přišel člowěk na swět, aby hledal to, co zahynulo. Postavil Matěg Šefčík roku 1849″.
10 – Proškův mlýn v Poteplí
Strohé písemné zprávy o existenci mlýny jsou z 15. stol. Od r. 1892 je s mlýnem spojen rod Prošků, jehož členové objekt mlýna užívají k rekreačním účelům. Ke mlýnu nerozlučně patří sousední stavení – restaurace U Netopýra. Začátkem minulého století ji měl pronajatu Bedřich Fricke, syn pruského válečného zběha. Fricke zde založil redakci prvního českého protiválečného časopisu s výstižným názvem „Odzbrojte!“, který převzal podle stejnojmenného pacifistického
románu rakouské spisovatelky Berthy von Suttner, pozdější nositelky Nobelovy ceny za mír (1905). Bohužel vyšla jen dvě čísla časopisu (říjen, listopad 1904), další vydávání bylo rakouskými úřady zakázáno.
11 – Nouzov
V 18. století se v místech dnešního Nouzova, uprostřed pastvin, uvádí jen ovčín se stodolou. Před rokem 1880 byla postavena myslivna. Kolem roku 1885 sem zavítal ředitel dolů PŽS G. Bacher, který si místo oblíbil a roku 1897 zde dokončil stavbu své výletní vily, ve které raněn mrtvicí při jejím otevření zemřel.
Postupně zde začaly vyrůstat další vily a následně i rekreační chaty. Velký podíl na založení letoviska na Nouzově měl Antonín Neumann, který chtěl u vřídla Čeperka založit lázně. Nakonec byl postaven jen hotel s bazénem, tenisovými kurty a slunnými terasami. V roce 1891 na Nouzově byla postavena známá Spalova restaurace. Objekt hotelu a okolní les mezi Čeperkou a osadou Poteplí od 50. let min. století sloužil pro potřeby československé lidové armády a byl nepřístupný.
Dnes jím prochází cyklo-turistická stezka – úsek od golfového hřiště v Horním Bezděkově do Malých Kyšic.
Zdroj: muunhost.cz, Melicharovo vlastivědné muzeum, Wikipedia, rajce.idnes.cz/hajenas
