Využijte krásného letního počasí a vyjděte nebo vyjeďte na Stezku česko – italského přátelství, kterou můžete projít pěšky, popřípadě s kočárky s menšími dětmi, ale i jako cyklostezku – vhodné tedy i na krásný cyklovýlet.
Proč zrovna Česko Italská?
Tato unikátní stezka vznikla jako připomenutí doby kdy Italové z jižních Tyrol byli nuceni v letech 1915-1919 pobývat v Čechách. Bylo to z důvodu 1. světové války, kdy bylo Jižní Tyrolsko součástí Rakouska-Uherska. Po vstupu Itálie do války se správně předpokládalo, že právě tudy povede fronta. Zatímco muži byli povoláni do zbraně, ženy, děti a starce se rakouské úřady rozhodly přesunout na bezpečnější území více do vnitrozemí. Příkaz k vystěhování přišel nečekaně, lidé své domovy museli opustit téměř z hodiny na hodinu. Vlaky, často tzv. dobytčáky, Italy převážely hlavně do Horních a Dolních Rakous, ale i do Čech a na Moravu.
Prvního června 2014 došlo ke slavnostnímu slavnostnímu otevření Stezky Česko-italského přátelství a to i za četné účasti italských přátel.
Stezka čítá celkem jedenáct zastávek přímo v Chyňavě a po jedné zastávce v každé z přilehlých obcí, v nichž italští vysídlenci byli nuceni pobývat – Podkozí, Libečově a Malých Přílepech.. Celá stezka měří 14,5 km a navazuje na již značené turistické trasy.
Stezka začíná u obecního úřadu a v rámci obce Chyňava měří necelý kilometr. Jednotlivá zastavení:
1. Italský exodus
Asi 30 000 vysídlenců mířilo podle předem připraveného evakuačního plánu do Čech a na Moravu; 11 000 pocházelo z údolí poblíž jezera Ledro. Cílem jejich nedobrovolné cesty bylo i tehdejší c. k. okresní hejtmanství Kladno a naše obce: Chyňava (100 osob), Podkozí (30 osob) a Železná (60 osob), dále Bdín, Braškov, Buštěhrad, Doksy, Družec, Horní Bezděkov, Kyšice, Malé Kyšice, Lány, Libečov, Malé Přílepy, Nové Strašecí, Ptice, Srbeč, Stochov, Svárov, Vřetovice a Zlonice. Běženci byli ve středních Čechách umístěni i na Příbramsko a Rakovnicko. V našem regionu celkem skončilo 243 Italů
2. Bývalá hospoda U Lepičů
Jedním z úředně určených míst pro hromadné ubytování italských vysídlenců v Chyňavě se stal sál v prvním patře této budovy čp. 218 z roku 1895, která bývala hospodou. Při rozmisťování se dbalo na to, aby rodiny a příbuzní zůstali spolu. Pokud to bylo možné, úřady přidělovaly obyvatele z jedné italské obce do téže oblasti. U nás získali svůj dočasný domov obyvatelé městečka Bezzecca z Valle di Ledro
3. Dolní hospoda U Lepičů
Za první světové války bylo v Chyňavě několik hospod; tři měly velké sály, v nichž bydleli italští uprchlíci. V tanečním sále tohoto hostince v čp. 51/256 se hned po příjezdu 26. května 1915 ubytovalo padesát vysídlenců. Další našli azyl v hospodě U Stádníků v čp. 35.
Přes počáteční odstup se místní obyvatelé s běženci záhy sžili. Padla jazyková bariéra i podivení nad jejich zvyky (například vaření polenty a rýže, konzumace šneků či pampelišek). Jejich pracovitost, skromnost a zbožnost vyvolávala sympatie a české rodiny si Italy postupně rozebraly k sobě domů. V těžkých válečných podmínkách
účinně vypomáhali v domácnostech, hospodářstvích či řemeslných dílnách. Nečekali na státní podporu, ale sami si hledali práci a kde mohli, přiložili dospělí i děti ruku k dílu.
V tomto stavení nakonec zůstal jen farář don Luigi Miorelli, jeho kuchařka Maria Beretta s rodinou a jeho čtrnáctiletá neteř Maria Miorelli, která uzavřela nerozlučné přátelství se stejně starou dcerou hostinského Boženkou Lepičovou – obě postihl podobný osud, že vyrůstaly bez maminky
4. Dolní část Chyňavy
V této spodní části obce Chyňava se scházely české a italské děti školního věku z obce Podkozí a Libečov ke společné cestě do chyňavské školy, kam pěšky docházely na vyučování. Děti běženců měly kvůli povinné školní docházce výjimku ze zákazu pohybu mimo přidělenou obec. Jinak byli obyvatelé z ledrenského údolí – ač občané Rakouska-Uherska – považováni pro svoji italskou národnost za možné nepřátele státu, jelikož Itálie byla s monarchií ve válečném konfliktu.
Děti se tak stávaly posly a prostředníky mezi rodinami, které se jinak nemohly navštěvovat. Docházelo k paradoxním situacím, kdy lidé ubytovaní nedaleko od sebe mohli udržovat kontakt pouze písemně. Výjimku ze závažných důvodů mohli sjednat jedině kněží, kteří se sami mohli pohybovat bez omezení.
5. Kaple sv. Floriána v Chyňavě
První písemná zmínka o této kapličce původně zasvěcené Svaté Trojici pochází
z roku 1854, kdy u ní byly vysazeny dvě lípy. Dnes nese jméno patrona hasičů svatého Floriána
6.Památná lípa u kostela
Místo ve stínu pod lípou svádělo děti z blízké školy k hrám, věřící čekající na mši ke krátkému posezení, návštěvníky blízkého hřbitova k rozjímání. Čas jim odměřovaly hodiny na kostelní věži i velebný zvuk zvonů nesoucí se do kraje. Původně bývaly na dřevěné zvonici před školou, ale roku 1847 byly přeneseny na novou kostelní věž.
7. Chyňavský hřbitov
Nový hřbitov založený roku 1857 (původní hřbitov se rozkládal v těsném sousedství kostela) sloužil pro zemřelé z Chyňavy i přilehlých vesnic Libečova a Podkozí. Podle zápisů v matrikách se v době první světové války stal místem posledního odpočinku 32 italských přistěhovalců, což byla téměř pětina počtu vysídlenců z těchto tří obcí. Jednalo se převážně o děti a osoby vyššího věku, jejichž zdravotní stav podlomila nedostatečná výživa, stres z válečných událostí a nuceného exilu, stesk po domově a padlých příbuzných, ale také nakažlivé nemoci. V roce 1917 mnozí podlehli epidemii tyfu a v roce 1918 pandemii tzv. španělské chřipky, která v celosvětovém měřítku zkosila čtyřnásobné množství lidí, než kolik zahynulo na všech bojištích první světové války. V Čechách zemřelo celkem 439 obyvatel ledrenského údolí.
8.Škola
V druhé polovině roku 1915 byly nařízením c. k. okresní školní rady otevřeny v místech s vyšší koncentrací italských vysídlenců samostatné italské třídy v rámci českých obecních škol. Na Kladensku byly čtyři – v Chyňavě, Buštěhradu, Družci a Svárově. Děti se učily společně, nebyly rozděleny ani podle pohlaví ani podle věku a měly vlastního italského učitele.
V Chyňavě začalo vyučování pro více než čtyřicet dětí tyrolských uprchlíků z obce a okolních vesnic Železné, Libečova a Přílep dne 13. prosince 1915. Zprvu je vzdělával kněz don Luigi Miorelli, později výuku převzala slečna Peakrová z Innsbrucku.
9. Kostel sv. Prokopa v Chyňavě
Během první světové války zde vždy v neděli večer sloužil italský farář Miorelli bohoslužby pro své krajany, jichž se rádi účastnili i Češi, kterým se líbil jejich zbožný zpěv. Don Luigi Miorelli a zdejší farář Josef Duštíra se spřátelili a dochovala se i jejich poválečná korespondence.
Italští kněží byli hlavní oporou vysídlenců. Poskytovali jim útěchu od prvních chvil, někteří je provázeli již při transportech, jiní za nimi přijeli později do Čech. Zprostředkovávali styk s českými úřady, vyřizovali různá povolení a materiální podporu.
10. Pomník padlým v 1. světové válce v Chyňavě
Podle nápisu na pomníku položilo ve válce své životy 46 místních mužů a chlapců. (V předválečném sčítání lidu bylo v Chyňavě registrováno 1539 obyvatel v 256 domech.) Ironií osudu mnozí čeští vojáci odešli na italskou frontu do Dolomit, zatímco příbuzní italských vysídlenců narukovali na ruskou frontu do Haliče. České i italské ženy v Chyňavě tak sdílely stejný osud a žily v neustálých obavách o své manžele, syny a otce. Ve válce padlo celkem 92 ledrenských mužů.
11. Česko-italské přátelství přetrvává
Významnou dominantou naší vesnice je ostrůvek s vrbou. Tento původní strom se při vichřici v roce 2011 rozlomil,
ale záhy ho nahradil nový. Vzrostlou vrbu o váze cca 350 kg zasadil během slavnostního shromáždění dne 28. 10. 2011 starosta a radní naší obce za významné pomoci místních hasičů. Na důkaz česko-italského přátelství ji pojmenovali Ledrenská.
Jednotlivá zastavení jsou umístěna i na interaktivní mapě obce
Jedná o republikový unikát, který prohlubuje i dnes přátelství mezi Českou republikou a Itálií. „Ve Valle di Ledro zase mají Italové na oplátku ulici pojmenovanou via Chyňava, mimo jiné je tam i via Příbram nebo via Nový Knín.
