V roce 2024 se vrátíme k zimnímu času v neděli 27. října. Střídání zimního a letního času bude pokračovat určitě do roku 2025. Letní čas začíná vždy poslední březnovou neděli a končí poslední neděli v říjnu.
Při přechodu na zimní čas se hodiny ve 3:00 ráno posunou o hodinu zpět na 2:00 a noc se vám tedy prodlouží o jednu hodinu.

Změnu času znovu zavedlo Československo v roce 1979. Kvůli extrémním mrazům
pravidelné střídání času v tuzemsku trvá již od roku 1979, kdy jej znovu zavedlo socialistické Československo kvůli energetické krizi způsobené náhlým poklesem teplot.
Před zavedením letního času platil pouze čas zimní
V České republice (a obecně v celé Evropě) je považován za standardní a přirozený zimní čas. Jedná se o čas, který odpovídá přirozenému slunečnímu cyklu, kdy je poledne (12:00) přibližně v době, kdy se Slunce nachází na svém nejvyšším bodě na obloze. Tento čas rovněž zohledňuje, kdy Slunce skutečně vychází a zapadá.
Letní čas naopak znamená umělý posun času o jednu hodinu dopředu, aby se co nejvíce využilo denního světla v odpoledních a večerních hodinách. Letní čas se historicky zaváděl proto, aby pomohl šetřit energii tím, že lidé budou déle pracovat za denního světla, a tedy méně využívat umělého osvětlení. Tato skutečnost byla velmi důležitá zvlášť v období válek a ekonomických krizí.
Před zavedením letního času se v českých zemích používal výhradně zimní čas, který odpovídá přirozenému slunečnímu cyklu. Ve 20. století následně začíná éra pravidelného střídání času.
První pokusy o zavedení letního času za první světové války
První pokusy o zavedení letního času v českých zemích proběhly během první světové války. V té době byly české země součástí Rakouska-Uherska, které stejně jako mnoho jiných evropských zemí čelilo těžkostem s dodávkami energie.
Letní čas byl v českých zemích poprvé zaveden v roce 1916, kdy Rakousko-Uhersko následovalo příklad Německa, které tuto změnu uskutečnilo jako první evropská země. Cílem bylo přizpůsobit pracovní den době, kdy je venku nejvíc denního světla, což mělo snížit spotřebu uhlí na osvětlení a vytápění. Ve válečných podmínkách byla každá možnost šetřit energii považována za důležitou.
Roku 1940 zavedli letní čas v Protektorátu nacisté
Samostatného Československa (1918–1938) se uplatňování letního času netýká. Změna času se na našem území začala opět uplatňovat za druhé světové války. Po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 nacistické Německo nastolilo na našem území znovuzavedení letního času. Došlo k němu roku 1940 a ve své podstatě se jednalo o součást nacistické válečné politiky.
Tento systém nacisté neuplatňovali pouze v Protektorátu, ale také v dalších zemích, které okupovali a kontrolovali. Letní čas se tehdy stal standardem ve většině Evropy, kde bylo třeba maximálně využít všechny dostupné zdroje kvůli válečným potřebám. Nacistické Německo zavedlo letní čas například ve Francii, Nizozemsku a Polsku. V některých zemích následně přetrval i po skončení války.
V socialistickém Československu platil v 50. až 70. letech zimní čas
Po konci druhé světové války v roce 1945 zůstal letní čas v Československu nadále v platnosti, a to až do roku 1949. I když válka skončila, ekonomické a energetické podmínky v poválečné Evropě byly stále náročné. Československo se v těchto letech snažilo využít všeho, co by mohlo přispět k hospodářskému zotavení, a tak se letní čas používal i nadále.
V roce 1949 bylo střídání času v Československu zrušeno a dočasně platil pouze standardní (zimní) čas. V období 50. až 70. let 20. století se letní čas v Československu nepoužíval, a to i přesto, že se v jiných evropských zemích znovu zaváděl v souvislosti s ropnou krizí a snahou o energetické úspory.
Obnovení letního času v roce 1979 kvůli extrémním mrazům
Po delší pauze, která trvala od roku 1949, bylo střídání letního a zimního času v Československu znovu zavedeno v roce 1979. Tento návrat k letnímu času souvisel s celosvětovou ropnou krizí v 70. letech 20. století, ale hlavně s energetickou krizí způsobenou náhlým poklesem teplot, která postihla Československo hned začátkem roku 1979.
V důsledku těchto vážných problémů se Československo rozhodlo obnovit letní čas jako součást snahy o úsporu energie. Od 1. dubna 1979 došlo ke znovuzavedení letního času, a tento systém zůstal v tuzemsku v platnosti až dodnes.
Kdy skončí střídání času?
Až do roku 1995 trval v České republice letní čas šest měsíců. V roce 1996 se Česko připojilo ke zvyklostem Evropské unie a časový posun tak v tuzemsku trvá sedm měsíců, tedy do konce října. V současnosti se letní čas mění poslední březnový víkend (posun o 1 hodinu dopředu) a návrat k zimnímu času probíhá poslední říjnový víkend (posun o 1 hodinu zpět).
Střídání času by mělo v Evropské unii skončit. V roce 2018 proběhla v rámci evropských zemí anketa, ve které se 84 % ze 4,6 milionu respondentů vyjádřilo, že jim střídání vadí. Evropská komise proto poslala do Evropského parlamentu a Rady návrh na jeho zrušení. Po celý rok by pak mohl platit jeden čas.
Ačkoli se původně zdálo, že ukončení proběhne rychle, realizace se táhne. Je to dáno především tím, že si jednotlivé země mohou zvolit, jaký čas chtějí zachovat. Shoda panuje na tom, že by bylo vhodné, aby v rámci Evropy platil jeden čas, ale zatím není jasné, jaký by to měl být.
Podle dřívějších plánů se měl čas ve státech Evropské unie v roce 2021 měnit naposledy. Kvůli koronavirové pandemii i tomu, že se členské státy nedokázaly dohodnout na tom, který čas bude platit trvale, se ale tato otázka odsunula na neurčito.
V září 2021 česká vláda schválila nařízení, podle kterého se bude v ČR letní a zimní čas nadále střídat v dalších pěti letech.

