Den s revizory na Kladensku se stal nezapomenutelným zážitkem pro reportéra Ondřeje Kubalu ze serveru zdopravy.cz, který odhalil nejen každodenní rutinu těchto pracovníků, ale také lidské příběhy, které se za jejich prací skrývají. Bylo to ráno jako každé jiné, ale pro tým revizorů to znamenalo další den plný výzev a nečekaných situací. Setkání s nimi na zastávce Kladno, Smečenská, bylo jako vstup do světa, kde se každodenní rutina mísí s lidskými emocemi a příběhy.
Revizoři, kteří přijeli ve třech, se rychle připravili na svou práci. Jejich úkolem bylo zkontrolovat jízdenky cestujících, což se může zdát jako jednoduchý úkol, ale ve skutečnosti to vyžaduje nejen pečlivost, ale i schopnost rychle reagovat na různé situace. Revizoři nekontrolují ale jen cestující, ale i řidiče.
První autobus, který přijel, byl kloubový autobus na lince 324. Řidič, který je už z dálky poznal, se snažil odlehčit atmosféru vtipem. Revizoři se rozdělili, aby efektivně pokryli celý autobus. Jeden z nich zůstal ve střední části vozu, zatímco další se vydal dozadu a poslední požádal řidiče o přehled prodaných jízdenek.
Kontrola začala a brzy se ukázalo, že ne všichni cestující mají vše v pořádku. Mladík v kšiltovce, který seděl na zadních sedadlech, byl prvním, kdo upoutal jejich pozornost. Tvrdil, že usnul a přejel svou zastávku, ale revizoři si všimli, že jeho lítačka neodpovídá jeho dokladům. Ukázalo se, že se snažil jezdit na lítačku své maminky. Tento incident byl jen začátkem dne plného podobných příběhů.
Po této kontrole se revizoři přesunuli na další zastávku, kde nastoupili do autobusu linky 650. Tentokrát měli všichni cestující jízdenky v pořádku, což bylo pro revizory příjemným překvapením.
Další zastávkou byla linka 300, kde opět proběhla kontrola bez problémů. Revizoři se přesunuli do Kamenných Žehrovic, kde na lince 619 opět nenašli žádné nesrovnalosti. Zdálo se, že den bude klidný, ale situace se změnila, když se dostali na kladenské Náměstí Svobody. Zde nastoupili do linky 624, kde se setkali s cestujícími, kteří měli jízdenky pro sebe, ale ne pro svého psa. Tento incident byl rychle vyřešen pokutou 200 Kč, kterou cestující zaplatili bez hádek.
Další případ, který se odehrál v městské hromadné dopravě, je neméně zajímavý a plný emocí. V autobuse linky 300 se odehrává scéna, která by mohla být součástí dramatického filmu. Starší paní, která využívá levnější jízdné pro seniory, se dostává do nepříjemné situace. Nemůže najít svůj občanský průkaz, což je nezbytný doklad pro prokázání nároku na zlevněnou jízdenku. Revizor, který je sice slušný, ale nekompromisní, jí vysvětluje, že bez tohoto dokladu nemůže její slevu uznat. Seniorka, viditelně rozrušená, horečně prohledává svou tašku, ale doklady jako by se vypařily. Nabízí, že doplatí rozdíl do plné ceny jízdenky, ale revizor trvá na svém: buď zaplatí pokutu tisíc korun, nebo bude muset zavolat policii, která její totožnost ověří. Paní je zoufalá, obává se, že z této situace dostane infarkt, a stále dokola prohledává svou kabelku. Nakonec se ukáže, že občanský průkaz byl celou dobu v její kabelce. Paní si oddechne.
Za nedlouho na jiné lince, konkrétně na lince 626, se odehrává další dramatická situace. Revizoři zde kontrolují maminku s kočárkem a odrážedlem. Tato maminka cestuje z kladenského autobusového nádraží na zastávku Pchery, Humny, kde na ni čeká kamarádka. Má jízdenku za 20 korun, která platí 15 minut. Bohužel pro ni, revizoři ji zastihnou v 16. minutě, kdy jízdenka již není platná. Navíc by ani na tuto trasu nestačila, protože podle jízdního řádu trvá cesta 17 minut. Maminka se snaží argumentovat, že takto cestovala již několikrát a že jí řidič prodal tuto jízdenku na uvedenou zastávku. Revizor je však nekompromisní a ukazuje jí, že jízdenka za 20 korun opravdu nestačí. Nabízí jí zaplacení pokuty tisíc korun. Cestující se brání, že řidiči jasně řekla, kam chce jet, a že nemůže za to, že jí prodal špatnou jízdenku.
Situace se vyhrocuje, když Marek žádá řidiče, aby zůstal stát na nejbližší zastávce a neodjížděl. Řidič, který je evidentně nervózní, odmítá, že by udělal chybu, a neplánuje za cestující pokutu platit. Maminka začíná plakat, protože neví, jak z rodičovského příspěvku zaplatí tisíc korun a zda bude mít dost peněz na účtu. Revizoři jí nabízejí možnost zaplatit pokutu platební kartou.
To však není konec problémů. Revizoři zjišťují další nesrovnalosti u řidiče. Jízdenka, kterou vydal, má jiné evidenční číslo autobusu, než jaké je na něm skutečně napsané. Navíc je část jízdenky nečitelná. Jeden z revizorů vyplňuje Zápis o provedení přepravní kontroly, ale cestující se nechce smířit s tím, že by měla platit za špatně vydanou jízdenku. Je to střet racionálního přístupu revizora s emocemi cestující, která se cítí být v zoufalé situaci, kterou podle svých slov nezavinila. Pravdu však nelze jednoznačně určit.
Řidič tvrdí, že cestující chtěla lístek za 20 korun, zatímco cestující tvrdí, že chtěla jet na zastávku Pchery, Humny. Je to slovo proti slovu a není možné zjistit, kdo lže. Revizoři se musí držet přesných postupů, které mají oporu v zákoně, a nemohou řešit, co se stalo na autobusovém nádraží, kde nikdo z nich nebyl. Revizor upozorňuje řidiče, že za nesprávně vystavenou jízdenku dostane sankci 800 korun. Řidič se brání, že za to nemůže, a že si cestující měla hlídat čas.
Cestující telefonuje pravděpodobně někomu ze svých blízkých a radí se, co má dělat. Několikrát zmínila, že bude volat policii, což nakonec také udělala. Zápis odmítá převzít, protože celá situace podle ní není fér. Netrvá to dlouho a přijíždí policejní hlídka. Cestující popisuje situaci policistům, upozorňuje, že za špatnou jízdenku nemůže, a pláče. Policisté jí informují, že revizoři mají právo jí Zápis předat. „Jedna věc jsou zákony, ale lidskost je pak druhá věc,“ říká cestující revizorovi, který policistům suše vysvětluje, že odpovědnost za správný jízdní doklad je podle zákona na cestujícím. Celá situace končí předáním Zápisu. Revizoři nastupují do auta a odjíždějí, zatímco policie zůstává na místě dál.
Tyto případy patří k nejtěžším, které revizoři řeší. Jde o dvě minuty, ale není možné zjistit, zda lže cestující, která takto jezdí pravidelně a zkouší to, nebo řidič. Revizoři se musí řídit předpisy a zákonem, bez ohledu na to, co se skutečně stalo. Je to nevděčná práce, která vyžaduje pevné nervy a schopnost jednat bez emocí, i když se setkávají s lidskými příběhy plnými zoufalství a bezmoci.
Den s revizory na Kladensku byl plný různorodých situací, které ukázaly, že práce revizorů není jen o kontrole jízdenek, ale také o setkávání s lidmi a jejich příběhy. Každý cestující má svůj vlastní důvod, proč se rozhodl riskovat jízdu bez platné jízdenky, a revizoři se musí každý den vyrovnávat s těmito lidskými příběhy.
Zdroj: zdopravy.cz
-AVIS-
