Pražský okruh směr Suchdol narazí na složité podloží
Pražský okruh mezi Ruzyní a Suchdolem nebude náročný pouze na samotnou dopravní stavbu. Pod povrchem se totiž skrývá geologicky velmi komplikované území, které může výrazně ovlivnit výstavbu tunelů, mostů i hlubokých zářezů. Podrobný průzkum odhalil střídání různých hornin, hluboké zvětrání, tektonické poruchy a také překvapivě komplikované proudění podzemní vody.
![]()

Právě podzemní voda může být jedním z největších problémů. Ačkoli některé horniny bývají obecně považovány za málo propustné, jejich pukliny mohou vytvořit cesty, kterými voda proudí mnohem intenzivněji. Při ražbě tunelů tak může dojít k výrazným přítokům vody a v některých případech také k ovlivnění vodních zdrojů na povrchu.

Úsek D0 518 Ruzyně–Suchdol měří 8,26 kilometru a povede od oblasti MÚK Přední Kopanina přes Horoměřice a Suchdol až k MÚK Rybářka, kde naváže na další část Pražského okruhu.
Projekt počítá s osmi mostními objekty a třemi tunely:
-
Tunel Suchdol – 1 970 metrů
-
Tunel Rybářka – 1 550 metrů
-
Tunel Horoměřice – 600 metrů
Pro získání dostatečných informací o podloží museli odborníci provést rozsáhlý průzkum. Celkem vzniklo 398 jádrových vrtů o délce 5 662 metrů a dalších 12 vrtů pneumatickým kladivem. K tomu přibyly geofyzikální měření, laboratorní analýzy, hydrogeologické zkoušky i dlouhodobé sledování podzemní vody. Nešlo tedy pouze o několik vrtů pod budoucí silnicí. Odborníci se snažili vytvořit co nejpřesnější obraz toho, co se nachází pod celou trasou a jak se jednotlivé vrstvy budou chovat při výstavbě.
Čtěte takéVlaky z Kladna opět do centra Prahy: Masarykovo nádraží se otevře v prosinci
Pod povrchem se střídají horniny staré miliony let
Geologická stavba území je mimořádně pestrá. Pod povrchem se nacházejí horniny svrchního proterozoika, na něž nasedají sedimenty křídového stáří. Vše následně překrývají mladší kvartérní vrstvy. V některých částech trasy se nacházejí pískovce, jílovce, slínovce a opuky. Jinde převažují droby, prachovce a břidlice, místy doplněné vyvřelými horninami. Jejich vlastnosti se přitom mohou výrazně měnit i na relativně krátké vzdálenosti.
Další komplikací je zvětrání. V oblasti Suchdola bylo například zjištěno zvětrání proterozoických hornin do hloubky přes 25 metrů. To znamená, že hornina, která může být v hlubších vrstvách pevná, se ve vyšších partiích chová podstatně odlišně a její mechanické vlastnosti jsou jiné.
Na povrchu se navíc nacházejí sprašové a sprašové hlíny, jejichž mocnost běžně dosahuje 2 až 6 metrů. V některých místech byly zjištěny vrstvy spraše až o mocnosti 8 metrů. V oblasti Suchdola se nacházejí také písky a štěrky, jejichž mocnost může dosahovat přibližně 15 metrů.
To vše znamená, že projektanti nemohou počítat s jednotným podložím. Každá část trasy může vyžadovat jiný způsob řešení.
Podzemní voda může překvapit i v málo propustných horninách
Jedním z nejzajímavějších zjištění průzkumu je chování podzemní vody. Proterozoické horniny, například břidlice a droby, bývají obecně považovány za málo propustné. V praxi však může být situace mnohem složitější. Pokud se v horninovém masivu nachází systém otevřených a vzájemně propojených puklin, může jimi voda proudit poměrně intenzivně.
A právě to představuje riziko při budování tunelů. Pokud ražba narazí na významnou puklinu, může do podzemního prostoru začít proudit větší množství vody. Takový zásah může za určitých okolností ovlivnit také okolní podzemní vodní zdroje nebo prameny.
Zjištění zároveň ukázala, že podél trasy jsou podmínky pro vsakování vody převážně nevhodné. Projekt tak musí počítat s řízeným odváděním srážkových vod a jejich bezpečným vypouštěním.
Tunel Rybářka může vyžadovat ještě podrobnější průzkum
Nejzajímavější doporučení se týká tunelu Rybářka. Odborníci navrhují zvážit vybudování průzkumné štoly v celé délce raženého tunelu. Ta by umožnila mnohem detailněji poznat skutečné podmínky uvnitř horninového masivu. Na rozdíl od vrtů, které poskytují informace pouze z konkrétních míst, by štola umožnila přímo sledovat pukliny, zvětralé oblasti, tektonické poruchy i případné přítoky vody.
Pro ražené části tunelu Rybářka se předběžně počítá s Novou rakouskou tunelovací metodou (NRTM), která umožňuje přizpůsobovat způsob zajištění tunelu skutečným podmínkám zjištěným během ražby.
Problémem může být také historická navážka
Další komplikaci představuje území poblíž jižního portálu tunelu Rybářka. V této oblasti se nachází historická navážka, jejíž mocnost může dosahovat až 9 metrů. Její přesné složení je potřeba dále prověřit. Doporučeno je doplnění sond, geodetické zaměření a laboratorní testy zaměřené mimo jiné na případnou kontaminaci.
To může být důležité nejen pro samotnou výstavbu, ale také pro rozhodování o tom, jak bude vytěžený materiál možné zpracovat, převážet a případně uložit.
Skutečné podmínky se mohou ukázat až při samotné stavbě
Ani rozsáhlý průzkum nedokáže odhalit úplně všechno. Geologické prostředí je nepravidelné a skutečné podmínky se mohou ukázat až ve chvíli, kdy se začne hloubit zářez nebo razit tunel. Proto bude během výstavby důležitý geotechnický a hydrogeologický monitoring. Odborníci budou sledovat chování hornin, deformace, hladiny podzemní vody i případné změny oproti předpokladům projektu. Právě schopnost reagovat na skutečné podmínky bude u této stavby zásadní.
Pražský okruh D0 518 tak nebude jen další silnicí, která se postaví přes území Prahy. Pod její trasou se skrývá geologicky velmi proměnlivé prostředí, tři tunely, tektonické poruchy, hluboké zvětralé horniny a komplikovaný systém podzemních vod. A právě to může být jedna z největších výzev celé stavby.
Aktuální harmonogram
-
2026–2027 – dokončování projektové dokumentace a příprava povolovacích procesů
-
2027 – plánované získání společného povolení
-
2028 – předpokládané zahájení stavby a výběr zhotovitele
-
2031 – plánované dokončení a uvedení do provozu
Zdroj: ŘSD
-AVIS-
Přihlaste se k odběru novinek!
Buďte v obraze. Nejnovější zprávy a události přímo do vaší e-mailové schránky.




Napište komentář