Je půl jedné v noci, okolí hřbitova sv. Jana Křtitele je ponořené do tmy. Strážníci městské policie právě dokončili rutinní kontrolu hřbitova, když si všimli něčeho neobvyklého – v lese nedaleko se pohybovala světla. V tu chvíli se v jejich hlavách rozběhla celá řada scénářů: snad někdo hledá ztraceného psa, možná se jedná o mileneckou schůzku, nebo snad někdo v lese něco hledá? Ale realita byla mnohem prozaičtější – a přesto svým způsobem fascinující.
Z lesa se vynořilo auto značky Škoda, které se nenápadně snažilo opustit místo činu. Jenže z jeho kufru vyčnívaly dřevěné kulatiny – sedm dvoumetrových kusů, každý o průměru 10 až 17 centimetrů. Byly to pořádné špalky, které by v krbu vydržely hořet pěkných pár večerů. Strážníci neváhali, zapnuli výstražnou signalizaci a auto zastavili. Řidič, jedenašedesátiletý muž z Kladna, si byl svého prohřešku dobře vědom. Jeho první slova po pozdravu byla výmluvná: „Všechno radši vrátím.“ Muž pod dohledem strážníků dřevo vrátil na původní místo a celou situaci uzavřela pokuta ve výši pěti tisíc korun.
Příběh muže z Dubí je také metaforou pro lidskou slabost a schopnost přiznat si chybu. V noci, kdy se zdá, že nás nikdo nevidí, často podlehneme pokušení udělat něco, co bychom za denního světla nikdy neudělali. Ale jak ukazuje tento případ, spravedlnost si často najde cestu i v těch nejtemnějších koutech lesa. Strážníci, kteří byli ve správný čas na správném místě, nejenže zabránili krádeži, ale také dali muži šanci napravit svou chybu.
Závěrem lze říci, že tento příběh je varováním pro všechny, kteří by snad chtěli v noci, nejen v lese u sv. Jana v Dubí krást dřevo. Nikdy nevíte kdy můžete na hlídku městské policie narazit.
-AVIS-
