Rozhodnutí kladenské radnice a Městského divadla Kladno pozastavit přípravy premiéry loutkového představení MáMě se stalo rozbuškou, která rozdělila veřejnost, odborníky i samotné tvůrce. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o banální spor o jedenáctisekundové promo video, ale pod povrchem se skrývá mnohem hlubší problém – otázka svobody uměleckého vyjádření, hranic vkusu a role veřejných institucí v kultuře. Celá situace se tak stala nejen zrcadlem současné společnosti, ale i lakmusovým papírkem toho, jak snadno může být umění zneužito jako nástroj politických a společenských bojů.
Kontroverze kolem promo videa: Symbolika versus doslovnost
Jádrem sporu se stalo krátké promo video, ve kterém herečka Štefánie Šubová vystupuje z prostoru připomínajícího ženskou vagínu. Tento záběr, který měl být metaforou zrození a součástí poetiky inscenace zaměřené na nejmenší diváky, vyvolal vlnu nevole. Kritici, zejména z řad rodičů a konzervativněji smýšlející části veřejnosti, označili tento obraz za nevhodný a nepatřičný pro představení určené dětem ve věku od deseti měsíců do tří let. Na druhé straně se objevily hlasy, které video hájily jako umělecký prostředek, jenž má za cíl přiblížit téma zrození člověka a mateřství způsobem, který je hravý, symbolický a přístupný i nejmenším divákům.
Tohle promo video zakázala kladenská radnice našemu divadlu, protože kazí mravy. Na základě toho zrušila sobotní premiéru. Všichni jsme se shodli, že takhle to nejde a podáme všichni výpověď. Děje se to neustále a pořád. Toto představení je o tom, jak se rodí děti
— Tishek78 (@tishek78.bsky.social) February 20, 2025 at 10:52 AM
Je fascinující, jak se jedenáct sekund dokáže stát katalyzátorem tak rozsáhlé debaty. Zatímco pro jedny je tento záběr odvážným uměleckým gestem, pro druhé je to nepřijatelný zásah do jejich představ o tom, co je vhodné pro děti. Tato polarizace ukazuje, jak rozdílně lidé vnímají umění a jeho roli ve společnosti. Zatímco někteří očekávají, že divadlo bude bezpečným prostorem bez kontroverzí, jiní v něm hledají prostor pro otázky, které nejsou vždy pohodlné.
Kulturní politika versus umělecká svoboda
Rozhodnutí kladenské radnice a vedení Městského divadla Kladno pozastavit přípravy premiéry bylo vnímáno jako ústupek tlaku veřejnosti. Tento krok však vyvolal silnou reakci nejen mezi tvůrci inscenace, ale i v širší kulturní obci. Primátor města považuje za zcela legitimní, aby město jako zřizovatel, který chod divadla financuje, do sporných záležitostí aktivně vstupovalo. Dramaturgyně Tereza Karpianusová, umělecký šéf Jan Vejražka a vedoucí souboru Filip Veselý podali výpověď, čímž dali jasně najevo, že pro ně byla stopka příprav nepřijatelným zásahem do jejich práce. Jejich odchod je nejen ztrátou pro soubor Lampion, ale i varovným signálem pro další umělce, kteří se mohou obávat podobných zásahů do své tvorby.
„Stanuli jsme před rozhodnutím zda hru hrát a udělat na ni jiné, lepší PR, neuvádět ji, odložit ji, nebo ji jako celek nabídnout k prodeji. Finální rozhodnutí jsme zcela ponechali na svobodném rozhodnutí vedení společnosti Městské divadlo, které se přiklonilo k první variantě,“ řekl kladenský primátor Milan Volf (Volba pro Kladno).
Primátor Milan Volf se k situaci postavil nekompromisně a prohlásil, že město se nenechá vydírat odcházejícími členy souboru. Tento postoj však vyvolává otázky o tom, jakou roli by měly veřejné instituce hrát v oblasti kultury. Měly by být garantem svobody uměleckého vyjádření, nebo spíše nástrojem, který reflektuje přání a hodnoty většinové společnosti? A kde je hranice mezi legitimní kritikou a cenzurou?
„Zrušit na základě jednoho videa krátkého videa půl roku připravované představení se nám zdálo neadekvátní. Do Lampionu žádné stížnosti na premiéru nedorazily. K našemu překvapení jsme se v pátek ráno dozvěděli, že stopka už neplatí a představení musíme uvést,“ uvedl vedoucí Lampionu Filip Veselý.
„Existovaly pochybnosti, které vedly k rozhodnutí přípravy pozastavit. Výsledkem následného dialogu ale je, že hru ponecháme. Přistoupili jsme také na požadavek souboru, že se nemohl kvůli jedné zrušené zkoušce dobře připravit a poprvé představení uvedeme v termínu původní první reprízy, tedy v úterý 25. ledna,“ řek v pátek večer jednatel.
Symbolika růžového stanu a zrození
Samotné představení MáMě, které se odehrává v růžovém stanu, je koncipováno jako poetická oslava zrození a mateřství. Tvůrci se inspirovali nejen biologickým procesem, ale i emocemi a pocity, které tento zázrak života provázejí. Růžový stan, který připomíná dělohu, měl být prostorem, kde se děti i jejich rodiče mohou ponořit do světa plného barev, zvuků a pohybů, jež evokují první okamžiky života. Tento koncept je v souladu s moderními trendy v divadle pro nejmenší, které klade důraz na smyslové vnímání a intuitivní porozumění.
Je ironií, že právě tento symbolický prostor se stal terčem kritiky. Zatímco pro tvůrce byl růžový stan metaforou bezpečí a zázraku života, pro některé diváky se stal kontroverzním symbolem, který podle nich překračuje hranice vkusu. Tato rozdílná interpretace ukazuje, jak složité je najít společnou řeč v otázkách umění, které se dotýká citlivých témat.
Co na to lidé z branže?
Nad veletoči provázející premiéru MáMě se pozastavují někteří nezainteresovaní lidé z divadelní branže. Například ředitel Divadla A. Dvořáka v Příbrami Petr Bednář, který se za devatenáct let, co stojí v čele tamní scény, se s ničím obdobným nikdy nesetkal.
„Osobně bych to ve svém divadle bral jako vměšování, a pokud bych o tom byl přesvědčený, vadilo by mi to. Mluvím ale jen za sebe, nevím jaká je přesně situace v Kladně. Mají jinou strukturu vedení a netuším, jak přesně je to tam nastavené, jaký tam funguje systém a pravomoci. Nicméně jsem rád, že se u nás nic podobného nestalo a doufám, že ani nikdy nestane,“ uvedl Petr Bednář.
-AVIS-
