Dnes bychom si měli utrhnout pár větviček z třešně a do Vánoc bychom se měli dočkat květů. Alespoň tak praví pranostika. Hlavně by tak prý měly učinit nezadané dívky a ženy.
„Je to možná naivní, ale i tak je pozoruji a tajně doufám, že rozkvetou,“ možná si to také říkáte, když na svátek Barbory trháte větvičky třešní a vkládáte je do džbánu. Tradice totiž praví, že pokud vykvetou do Štědrého dne, svobodná dívka se vdá… Kolikátý den od utržení větvičky vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro jejího majitele tím šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jim byli sympatičtí. Věřila, že se stanou nevěstami těch, jejichž větvička vykvetla nejdříve.
Říká se jim „barborky“ větvičky třešní, které se trhají 4. prosince na svátek všech Barbor. Podle lidových tradic mají totiž magickou moc a dokáží předpovědět budoucnost. Jak moc tomu kdo věří, tajně doufá nebo je vkládá do vázy jen ze zvyku, je na každém. Pokud ale budeme pátrat víc po zdroji tohoto adventního zvyku, pak rozklíčujeme, že nemusí jít výhradně o větvičky třešní, ale o proutky jakýchkoli keřů či stromů, které mají i v tento čas pupeny a mohou rozkvést. Prý ale ty třešňové reagují na energii a teplo domova nejrychleji.
S postavou Sv. Barbory jsou spojeny různé charakteristiky, pověry či zajímavosti. Je nutné zmínit, že je patronkou horníků a že je vždy znázorňována jako štíhlá žena s dlouhými vlasy a v bílém hávu se širokou pentlí kolem boků.
Nezapomeňte se tedy 4. prosince nebo během víkendu vydat do přírody a natrhat třešňové větve. Ať už vám do Štědrého dne vykvetou či nikoli, ať už tomu věříte či ne, pak se stanou minimálně příjemnou dekorací a magickou součástí předvánočního času.
