Vodní nádrž Klíčava
Přehrada Klíčava je umístěna na potoce Klíčava pod soutokem s Lánským potokem asi 3 km nad obcí Zbečno. Vodárenská nádrž byla vybudována v letech 1949 až 1955, zejména pro zásobování Kladna a okolí pitnou vodou, z úpravny blízko pod přehradou.
Zdatnější jezdci mohou vyrazit na kole. Cesta do Zbečna je křivolaká, je to z kopce do kopce přes pole a lány 🙂 Trasa z Kladna je dlouhá asi 23km.
Pro ty, které znepokojily strmé svahy zbečenských kopců jistě zvolili cestu autem. Auto doporučujeme zaparkovat na návsi, ale můžete dojet i dál směrem k nádrži. Ochudíte se tak ale o relaxační rodinnou vycházku k hrázi klíčovské přehrady (dlouhou cca 3km). Cesta vede po vyasfaltované trase, takže je vhodná i pro kočárky, kolečkové brusle, kola, či odrážedla. Cesta vede ve stínu stromů, takže je vhodná i v horkých letních dnech. Cestou si můžete tu a tam smočit nohy v potoce a osvěžit se.
Samotná padesát metrů vysoká hráz Vám pak nabídne úžasný výhled na nádhernou a zcela nedotčenou krajinu přehradní nádrže, z níž stoupají prudké stěny zalesněných vrchů. Bohužel vstup do areálu Klíčavy není možný; nádrž slouží jako zásobárna pitné vody pro nedaleké Kladno.
Přehrada v údolí stejnojmenného potoka napájená také Lánským potokem byla vybudována v letech 1948-1955 s cílem zásobovat pitnou vodou Kladno. Zatopeno bylo více než 70 hektarů, objem nádrž přesahuje 10 milionů kubíků vody. Uprostřed nádrže v souběhu klíčovského údolí a údolí Lánského potoka ční z hladiny zalesněný ostrov. Nad nádrží je také zřícenina Jivno.
Když už jsme ve Zbečně, doporučujeme zároveň navštívit i místní vyhlídku Pěnčina s nádherným výhledem.
Vyhlídka Pěnčina
Zřejmě nejfotogeničtější panoramatický rozhled na klikatící se meandry Berounky, srázy křivoklátských lesů a miniatury zbečenských usedlostí se návštěvníkům obce naskytne z výhledu Pěnčina. Přestože Pěnčina již náleží do katastru obce Sýkořice, je velmi dobře dostupná i ze Zbečna. Upozorňujeme však, že cesta na minimální vzdálenosti překonává extrémní výškový rozdíl a pro kočárky bude vhodnější dopravit se na Sýkořici spíše automobilem.
V zásadě lze volit ze dvou alternativ – obě varianty vychází z návsi, první je neznačená a o něco rychlejší, druhá vede po žluté turistické značce až na Sýkořici, kde však musíte ze značené stezky sejít a využít svého orientační smyslu.
Neznačená stezka (na mapě vyznačená tečkovaně): z návsi projděte mezi Hamousovým statkem a základní školou po prudce stoupající asfaltovém povrchu, držte se vlevo. Po tři sta metrech se cesta prudce stáčí doprava – v tomto bodě opusťte cestu a strmým výšvihem zamiřte do svahu, na jakousi „kozí stezku“. Tato Vás vyvede až na vrchol. Pozor: cesta se dvakrát obrací o 180°, dbejte proto na to, abyste nesešli.
Po žluté: turistická značka Vás dovede až do Sýkořice. Oproti neznačené cestě je podstatně strmější, avšak širší a o poznání bezpečnější, vyrážíte-li s malými dětmi. Na Sýkořici je nezbytné sejít mezi zástavbu, obejít dětské hřiště a odbočit vlevo (všímejte si nenápadných ukazatelů). Po sto metrech vstoupíte na lesní cestu, jež míří přímo k vyhlídce.
