Kvíz: Dokážete poznat všechny houby? Zkuste si, jestli přežijete návštěvu lesa.

Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) je jedovatá houba. Již její silná hořkost varuje před konzumací (sběrem).

Roste hojně od května až do prosince v trsech na tlejícím dřevě (většinou pařezech) listnáčů i jehličnanů, často zdánlivě ze země.

Dlouhou dobu se mělo za to, že třepenitka svazčitá je pouze nejedlá vzhledem ke své hořkosti. Bylo však zjištěno, že obsahuje jedovaté látky. Tato houba však není pro houbaře velkým nebezpečím, neboť vzhledem ke své hořkosti ji pravděpodobně nebude nikdo konzumovat.

Závojenka olovová je prudce jedovatá, proto radíme: nikdy ji nesbírejte.

Ryzec hnědý (Lactarius helvus) je stopkovýtrusná houba čeledi holubinkovité. Je řazen mezi jedovaté houby.

V České republice se vyskytuje hojně, většinou v podmáčeném podloží.

Klobouk o průměru 5–16 cm, nejprve ploše sklenutý, později vmáčklý nebo mělce nálevkovitý. Zprvu s nevýrazným plochým hrbolem, který však časem zmizí. Barva je okrově hnědá, někdy též načervenalá. Pokožka klobouku je matná, suchá, méně často jemně plstnatá, uprostřed nezřídka s vločkovitými šupinkami. Okraj klobouku je velmi tenký, nejdříve podvinutý, později nepravidelně zprohýbaný

Muchomůrka tygrovaná má klobouk velký zpravidla 4 - 12 cm v průměru, bývá šedohnědý nebo žlutohnědý, dužina je bílá. Patří mezi prudce smrtelně jedovaté houby, vyvolává mykoatropinovou otravu. Roste v listnatých lesích a parcích, především v teplejších oblastech.

Hřib satan roste jen vzácně, najdete ho především v teplých listnatých lesích, pod buky, duby, lípami, břízami a habry. Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužnina je bílá až bělavá, na řezu slabě modrá. Za syrova je prudce jedovatý, vyvolává silné žaludeční a střevní potíže. Protože jde o vzácnou houbu, je třeba ho chránit a nesbírat.

Hřib satan je za syrova (či po nedostatečné tepelné úpravě) silně jedovatý, působí neutišitelné zvracení, které může trvat i 6 hodin. K otravě stačí ochutnat malý kousek houby, potíže mohou vyvolat i výpary ze syrové houby v uzavřené místnosti.

Po kvalitním tepelném zpracování (minimálně 20 minut varu) otrava nehrozí, nicméně v satanu byly zjištěny i indolové deriváty (psychotoxické látky, které se vařením nerozkládají). Ke konzumaci jej proto nelze v žádném případě doporučit.

Hřib žlučník též zvaný hřib žlučový, lidově také hořčák nebo žlučák, je široce rozšířený druh nejedlé hřibovité houby.

Rourky, v mládí bělavé, postupně získávají růžový odstín. Třeň kryje žlutavě okrová síťka. Dužnina má výrazně hořkou chuť. Roste v jehličnatých a i listnatých lesích, především v mykorhize se smrky a borovicemi. Vrchol fruktifikace nastává v srpnu a září.

Sluka svraskalá. Houba je jedlá, ale jde o houbu, o níž se lze dozvědět, že je považována za jednu z nejvíce kontaminovaných hub radioaktivním cesiem. Přestože je jedlá, je určena zejména zkušeným mykologům, kteří ji bezpečně poznají.

Závojenka jarní má nevýraznou vůni a při požití způsobuje silné průjmy vedoucí k dehydrataci organismu.

Kotrč kadeřavý (Sparassis crispa) je mohutná jedlá chorošovitá houba keříčkovitého vzhledu, která parazituje převážně na kořenech borovic.

Lakovka ametystová je jedlá houba; pro svou fialovou barvu je zajímavá například pro ozvláštnění omáček nebo polévek, např. bramboračky. Třeně lakovek jsou příliš houževnaté, takže se obvykle konzumují pouze klobouky.

Hřib královský patří do kategorie kriticky ohrožených druhů. Za jeho „zničení“ můžete dostat pokutu až 50 tisíc korun.

Bedla vysoká (Macrolepiota procera, někdy také Lepiota procera) je jedlá a velmi chutná stopkovýtrusná houba z čeledi pečárkovité. Je vhodná ke sběru a kulinářskému užití. K požívání je vhodný především klobouk, třeň je tuhý. Pozor na záměnu s bedlou ostrošupinnou (Lepiota aspera) nebo bedlou chřapáčovou (Lepiota helveola), které jsou smrtelně jedovaté a od kterých se liší posuvným prstenem.

Nejčastěji najdete holubinku trávozelenou pod břízami, roste ale také pod smrky, v parcích, i na lesních cestách. Má bílý křehký třen, až 10 centimetrů velký zelený klobouk, který je uprostřed nahnědlý. Stejně jako ostatní holubinky má skvělou chuť.

Klouzek obecný  je ve většině literatury uváděna jako výborná jedlá houba vhodná ke konzumaci prakticky ve všech úpravách. Někteří autoři však uvádějí, že není pro každého dobře stravitelná a doporučují její konzumaci pouze omezeně.

Klobouk má v průměru 3-12 cm. Tmavě až světle hnědý, za vlhka mazlavý, za sucha lesklý, v mládí polokulovitý potom polštářovitý až ploše rozložený. Zbarvení klobouku je nejčastěji čokoládovohnědé jindy žlutohnědé, olivověžluté ale i šedohnědé. Pokožka klobouku je dokonale slupitelná, za sucha někdy rozpraskaná.

Hřib smrkový je jedlá houba z řádu hřibotvarých z čeledi hřibovitých. Řadí se do sekce Edules a skupiny tzv. pravých hřibů a je považován za nejoblíbenější houbu na území České republiky a Slovenska.

Čechratka podvinutá (Paxillus involutus) je jedovatá houba z čeledi čechratkovitých. Dlouho byla považována za jedlou; ukázalo se však, že obsahuje látky, které mohou za určitých okolností vzbudit tak silnou reakci lidského imunitního systému, která je spojena s rozpadem červených krvinek, že to ohrozí život konzumenta.

Čirůvka májovka je jedlá výborná jarní houba z čeledi čírůvkovitých.

Roste běžně od dubna do června na travnatých místech (louky, parky, okraje cest). V Evropě patří k nejranějším tržně sbíraným houbám: anglický název je St. George's mushroom, protože roste už na den svatého Jiří. Třeň je dlouhý 5–10 cm a 2–3 cm silný, klobouk je zbarvený bíle až nažloutle, polokulovitý, o průměru 5–10 cm, na spodní straně má rovněž bílé lupeny, uspořádané tak hustě, že připomínají listy zavřené knihy. Typická je lehce moučná vůně.

V kuchyni najde čirůvka májovka široké využití. Nejčastěji se přidává do smetanových omáček nebo rozmanitých polévek. Velmi dobře ale chutná též ve spojení s volským okem, v zeleninových salátech nebo ve formě smaženek. Stejně jako u dalších druhů hub je před konzumací čirůvku nutné tepelně upravit.

Pro podobný vzhled hrozí záměna s jedovatou závojenkou olovovou, která je však podstatně méně hojná a objevuje se až od poloviny června.

Hlívovník klamný nebo také hlíva klamná je houba rostoucí vzácně v teplých oblastech. Ve starší literatuře ji můžete najít také pod jmény hlívovník olivový nebo hlíva olivová, což je však jihoevropský druh. Tato krásná, ale jedovatá houba dokonce v noci svítí.

Václavka smrková představuje významný patogen způsobující odumírání stromů, které napadá od kořenů. Je to jedlá houba, ale ne každý ji snáší. U některých lidí vyvolává příznaky podobné chřipce. Stejně jako všechny ostatní druhy václavek je syrová mírně jedovatá (nechutná), a proto se musí vařit alespoň 8 minut.

Klobouk je hnědý až později hnědočervený, hustě pokrytý hnědočernými šupinkami a dosahuje velikosti v rozmezí 3 až 20 cm. Lupeny jsou bělavé. Třeň je válcovitý, pokrytý hnědými vločkami. Je cítit po plísňovém sýru.

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) je jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub.

Ač je ve starých houbařských atlasech veden jako jedlý, je ve skutečnosti smrtelně jedovatý. Otravy jím způsobené mají totiž extrémně dlouhou inkubační dobu, což dlouhou dobu vědcům zakrývalo souvislost mezi jeho konzumací a následnými obtížemi, takže byl až do roku 1958 považován za neškodnou houbu

Muchomůrka zelená, resp. muchomůrka hlíznatá je považována za nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní Ameriky – způsobuje zde nejvíce smrtelných otrav. Je nejen prudce jedovatá, ale navíc se první příznaky otravy objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již těžce zasaženy důležité orgány (zejména játra). Amatérští houbaři ji mohou zaměnit se žampiony a dalšími druhy jedlých hub.

Je obecně poměrně málo známá, ale o to více znalci vyhledávaná. Kačenka je jedlá a vyhledávaná vřeckovýtrusná houba z čeledi smržovitých (Morchellaceae) rostoucí od dubna do května v listnatých hájích.

Klobouk je drobnější, asi 1–5 cm velký,má nepravidelný kuželovitý nebo zvonovitý tvar. Klobouk je dutý, směrem dolů otevřený a dosti tenkomasý. Vnější povrch klobouku je výrazně zvrásněný víceméně svislými, zkroucenými, několik milimetrů vysokými žebry, místy se větvícími a vidlenými, která jsou příčně pospojována poněkud nižšími nepravidelnými přepážkami.